Františkánský klášter v Plzni

Historie františkánského, původně minoritského, kláštera je neodmyslitelně spjata s dějinami samotné Plzně. Stavba komplexu byla započata kolem roku 1300. Kostel byl dokončen kolem roku 1350 a klášter okolo roku 1380.

Roku 1419 byli františkáni (minorité) z podnětu Václava Korandy z města vyhnáni, ale už následující rok se mohli vrátit. Klášter byl silně poškozen při husitském obléhání města v letech 1433–1434 a opravován téměř 50 let.

Když se při konfliktech za Jiřího z Poděbrad uchýlila v roce 1466 pražská metropolitní kapitula do Plzně, stal se františkánský klášter úkrytem jejich nejcennějších listin i svatovítského chrámového pokladu.

I přes barokní úpravy od Jakuba Augustona staršího a mladšího si v podstatě ponechal klášter svoji podobu z období rané gotiky dodnes. Budova byla vystavěna na čtvercovém půdorysu o průměrné délce 27,5 m a šířce 3,85 m. Uprostřed se nachází tzv. rajský dvůr. který tvořil důležité jádro klášterního života a nebyl přístupný laické veřejnosti. Často býval upraven jako zahrada se studnou uprostřed. Plzeňský architekt Jan Soukup, který se velmi zasloužil o obnovu památky, uvádí, že v první polovině 20. století zde bratři františkáni pravděpodobně pěstovali květiny k výzdobě kostela.
Po násilnickém zrušení kláštera během tzv. akce K v roce 1950 nechal komunistický režim v konventu zřídit domov mládeže, později zde byly umístěny depozitáře a některá pracoviště Západočeského muzea.

Po roce 1989 byl objekt navrácen církvi.