Klášter dominikánů ve Znojmě

Kostel sv. Kříže a dominikánský klášter ve Znojmě byly založeny v souvislosti se založením města (1226) s přispěním krále Přemysla Otakara I. a pánů z Weitmile asi r. 1230, a to ještě dřív, než bylo město obehnáno hradbami.

Dominikáni viděli novou pastorační potřebu právě ve vznikajících městech. Legenda hovoří také o vlivu působení polského dominikána sv. Hyacinta, který kostelu zprostředkoval relikvii z Kristova Kříže, a ta pak přitahovala mnohé poutníky.

Kostel byl asi gotický, trojlodní, bez věží. Roku 1400 kostel s klášterem vyhořel a byl pak asi 100 roků v rozvalinách. Roku 1555 došlo k dalšímu velkému požáru, který zničil kostel i s relikviemi a klášter s archivem.

Roku 1580 bylo započato se stavbou nového kostela, která se nepřízní doby – růstem protestantizmu ve městě a pak třicetileté války – táhla i se stavbou věží až do r. 1675. V letech 1620–1622 byl kostel používán jako vojenské vězení a klášter sekularizován. Slavnostní posvěcení kostela s 13 oltáři vykonal 12. 7. 1677 olomoucký pomocný biskup Josef Bedřich hrabě Breuner, pozdější pražský arcibiskup. Ozdobné kamenné portály kostela a kláštera byly dokončeny až r. 1726. Roku 1712 kostel získal nové relikvie Kristova Kříže, které už nikdy nenabyly zde takové lidové úcty jako kdysi. V letech 1723–1731 probíhala stavba nových budov kláštera do České ulice. Ve válečných letech 1795, 1805 a 1866 byl klášter zase používán pro vojenské účely. Roku 1950 byl klášter zabrán státem a teprve r. 1990 se do něj mohli dominikáni vrátit.

Od roku 2014 však není klášter obsazen kvůli nedostatku členů, v části kláštera žije řeholní komunita Mnišek dominikánek s přísnou klauzurou. Duchovní správa je spojená s farností u kostela sv. Mikuláše ve Znojmě.