Zámek Boskovice

Zámek Boskovice se nachází nad jižním okrajem středu města Boskovice a je jeden z nejkrásnějších empírových zámků na Moravě.

Vystavěn byl mezi lety 1819–1826 na místě původního dominikánského kláštera a kostela Panny Marie Růžencové, který nechali stavět v letech 1682–1694 Jan Bohuše ze Zástřizl a jeho manželka Zuzana Liborie Kateřina Prakšická ze Zástřizl.

Po zrušení kláštera roku 1784 budovu zakoupil František de Paula hrabě Dietrichstein a v klášteře zřídil manufakturu na berlínskou modř, první svého druhu na Moravě.
V letech 1819–1826 byla provedena přestavba budovy konventu kláštera na empírový zámek nákladem hraběte Františka Xavera Josefa Ditrichstein-Proskau. Jeho chotí byla Rosa, hraběnka z Wallisů. Oba jejich erby (dva vinařské nože a přepásaný lev) jsou umístěny na severní straně střechy budovy zámku.

Dvoupatrová dvoutraktová čtyřdílná budova obestupuje pravidelný obdélníkový dvůr, na níž navazuje ze západu anglický park. V něm jsou pohřbeni vojáci bitvy u Slavkova a oběti epidemií, kteří zemřeli v lazaretu v bývalém klášteře. Na jižní a západní straně se pak nachází přírodní lesopark Hradský kopec a bývalá zámecká obora.

Roku 1856 zámek přechází do držení rodu Mensdorff-Pouilly. Ve vlastnictví rodu zůstalo panství až do roku 1948, kdy bylo zestátněno. Zámek sloužil také jako internát a muzeum a později byl částečně zpřístupněn návštěvníkům.
Do rukou původních majitelů se zámecký areál vrátil v první polovině devadesátých let 20. stol.

Skleník

Východně od budovy zámku na ulici Hradní se nachází rozsáhlý skleník s kruhovým bazénkem. Byl postaven v roce 1829 v duchu doznívajícího klasicismu. Jeho stavba nahradila pánské ovčírny, které byly zničeny při požáru v roce 1823.
Skleník byl určen pro pěstování teplomilných rostlin a k tomuto účelu sloužil až do okupace. Od 50. let byla stavba v majetku města a v letech 1950–1953 zrekonstruována. Byly v něm vytvořeny dva sály pro kulturní využití. Po roce 1990 byla budova v rámci restituce vrácena rodině Mensdorff-Pouilly.

Od roku 1998 opět ve vlastnictví města, kdy v letech 2000–2002 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Nyní slouží především ke kulturním akcím a výstavním účelům. Interiér tvoří sál až pro 200 návštěvníků, galerie a bar.